Miroslav Vébr
Autor románů "Oko" , "Proč bišon? Protože prostě Bišon!", "Bišon, pes jeskynní" a " Život s bišonem= život na GRANÁTU"
STRÁNKY UMÍRNĚNÉHO PSAVCE
Vyjádřit slovem myšlenku se učíme od prvního nádechu. Nejdřív křičíme, pak žvatláme a broukáme, vzápětí nám dojde, že nám druzí nerozumí a tak se začneme snažit a, hele, ono to funguje, oni nám rozumí, a pak už nám jede pusa jak "šlejfírna".A pak nás okřiknou, abychom mlčeli.
...kupříkladu já jsem opravdu donedávna netušil, že stačí naplnit tu garnýžovou hliníkovou trubku pískem, pevně ho udusat a pak už jen opatrně ohnout (švem do středu ohýbání). Písek vysypat a vyklepat, tu ohnutinu odložit a začít vyměřovat: zkrátit, nezkrátit? A pak, voilà, sednout si přímo na čerstvě ohnutou trubku, kterou nějakej 'trubka' položil na židli.