Je to v nás a máme to tak rádi... jenže ten, kdo nás uplácal, nám dal jen jedny nervy a tak najednou zjistíme, že běžné věci jako je úsměv, polibek, pohlazení... nám vhání slzy do očí.
A co uděláme my?
My se okřikneme, tváře otřeme a děláme, že je nám to fuk. Takoví, jsme my.
Nehodnotím práci "stvořitele", asi věděl, co dělá, když nás vybavil studem za slzy dojetí, nehodnotím, ale snažím se mu to kazit.
Píšu tak, aby se svět projasnil a světlo, které tak moc potřebujeme, je přes slzy dojetí a smíchu jiskřivější.
