(002a) ZUBAŘ NA DOMAŽLICKU. 

Plánovali jsme to léta a ani jednoho nás nenapadlo, že se svobodně zbavujeme výhod, která jsme za výhody nepovažovali. Kupříkladu zubaře.

Domažlicko disponuje lecčíms: hvozdy jsou tu krásné a hluboké, vody leckde léčivé, věž na náměstí je vzorově křivá a náměstí předpisově krásné a hojně obsypáno kavárničkami a zahrádkami s točenou zmrzlinou. Nicméně, zubaře, aby pohledal. Kam zavoláte, tam neberou a brát nebudou a když se zadaří, pan stomatolog vám dá přednášku, jak špatně je placen a že nikdo nechce kvalitní (čti drahé) výplně.

Jednoduše jste vrženi do náruče nejistoty, a tak si pořizujete drahé pasty na zuby, různé kartáčky, sonické, točivé… i nestoudně drahé obyčejné, jakože ty nejlepší… mezizubní nitě s mátou, bez máty, všech barev a pak zjistíte, že je vám to stejně úplně k hovnu.

Jednoho dne dojdete k závěru, že se v puse cosi odlouplo a že tam zeje díra jak vchod do chléva. Zatím jen vchod a jen do chléva, protože za několik týdnů už je to jak do stodoly.

Tak opět voláte a obvoláváte, vlichocujete se, fňukáte a opět bezvýsledně. Plomby vám to tam nevrátí.

Tak i nadále čistíte jak o duši a ptáte se každého, jestli neví o zubaři. Odpovědí je vám, že stav zubařů na Domažlicku není uspokojivý, ba co víc, je fatální a kolik let již dotazovaný neseděl na křesle a jak se děsí chvíle, až to bude potřeba.

A co bylo dál?

Světe div se, jednoho dne jsme od vzp získali kontakt na novou stomatoložku. Ano, od VZP. Jen stručně – k tomu kontaktu jsme se dostali jen tak, že Jiří málem prodělal druhý infarkt, když mu VZP naúčtovala penále za nezaplacenou platbu pojištění, a to přesně za období, kdy ležel s infarktem v nemocnici v Plzni. Když mu to paní z pojišťovny sdělila, začal do telefonu již brunátný Jiří řvát, jestli je paní duševně zdráva… a jak si představovala, že měl platit pojistku, když zrovinka večer letěl vrtulníkem do Plzně… nebo možná už mu prošťouchávali srdeční cévu… a pak mi podal telefon a nezavěsiv pronesl hlasitě: "Na, já už na tu krávu nemám." Zkusil jsem s paní ještě prohodit pár slov, ale bylo to zbytečné, paní mluvila, stále mluvila a nepřestávala.

Jiří si jí po chvíli vzal a v návalu návodných otázek (jste snad blbá?) padly i věty informativní (víte, že vy po mě chcete peníze, a dokonce praktika jsem si musel najít sám a do dnešního dne nemám zubaře) …

A hele, hele … za dva dny jsme se dozvěděli, že se máme spojit u MDDr. XY v městě ZŽ (rozhodně NE v Domažlicích).

Objednáni jsme byli natotata a když jsme se jeden po druhým uvelebili v křesle, prošli jsme si první peklíčkem – promačkané měkké tkáně tak, že jsem hledal večer na tvrdém patře modřiny, v místě parodontálních chobotů zela ještě druhý den ráno díra, jak do prdele, když nám předváděla. že je tam máme a kromě to, že nám paní doktor sdělila, že do toho jde jen po provedení ústní hygieny za 1500, aby odstranila zubní kámen, který se mrška skrývá pod dásněmi.

Pomněte prosím, že i kdybyste měli hubu prolitou kyselinou sírovou, vždy se dozvíte, že si špatně čistíte zuby. A hádejte, co nám sdělila lékařka? No?

Pak nám vrazili hlavu do divného sušáku na trvalou, abychom vzápětí viděli svůj chrup na obrazovce 

...POKRAČOVÁNÍ