Blog

Těžko říct, co bych si myslel, kdybych byl myšlení schopen, když jsem vstupoval do ordinace s bolavou tváří, čelistí, hlavou a vlastně vším, co mohlo bolet od jednoho malýho hajzla s váčky u kořenů.

Plánovali jsme to léta a ani jednoho nás nenapadlo, že se svobodně zbavujeme výhod, která jsme za výhody nepovažovali. Kupříkladu zubaře.

Chodba obložená tmavou dýhou, která byla slušivá možná před čtyřiceti lety, byla prázdná. Kamenná dlažba světle hnědého odstínu v sobě věznila kusy podřadného mramoru a vše to bylo vyleštěno do vysokého lesku, o který to přišlo minimálně už před dvaceti lety. Stručněji řečeno: stáli jsme na chodbě budovy, která do nedávna jistě sloužila nevyššímu...